Světlé konce
Ilustrační foto
Když čtu místní příběhy, je mi až skoro trapně, když se Vám tu chystám vylíčit svou, poněkud fádní, historku.
Už je to pár let, co jsme se nastěhovali do pronájmu v sedmipatrovém panelovém domě. Samozřejmě už tehdy mně napadlo, že čím víc lidí, tím pravděpodobnější bude to, že narazíme na nějakého !@#^. Nicméně nájem byl přijatelný, lokalita blízká centru města a nakonec vlastně stejně nic jiného k dispozici tou dobou nebylo, tak jsme do toho šli. Ze začátku se vše zdálo bez problémů, sousedi relativně v pohodě, jen úklid na chodbě nikomu z okolních nic neříká, jen si pak jednou za čtvrt roku přijdou zazvonit a postěžovat, že vůbec nevytíráme. Kdybychom to tam jednou za měsíc nesetřeli, tak se soused, pseudosportovec, bahňák přes nánosy vlastní špíny ani nedostane do dveří. To by ale člověk asi nějak skousnul.
Horší však bylo, když se asi po půl roce měnilo osazenstvo bytu nad námi. Od pohledu omámený mladík, ze kterého čpěl omamný zápach všech možných i nemožných psychotropních bylin a hub začal ládovat do výtahu svojí repro soustavu a my už začínali tušit, že je zle.
Po pár dnech se začal ozývat velmi silný akustický projev něčeho, čemu se stěží říkat hudba. Škála těchto tónu a jejich kombinací se pohybovala někde mezi startováním velmi výkonné dieselové lokomotivy a rezonující sušičkou na prádlo. Tento nepopsatelný koncert začínal zhruba kolem čtvrté odpoledne a produkce probíhala až do ranních hodin. Rezonance z tohoto projevu “umělecké tvořivosti” zcela bez přehánění rozhoupávala stropní svítidla, a detekovatelná byla i pouhým hmatem po přiložení ruky na zeď.
Naším štěstím zřejmě bylo, že zde byl také pouze v nájmu a nejednalo se tak o vlastníka bytu. Po stížnostech, mířených skrze majitelku našeho bytu došlo, zřejmě i za přičinění dalších obtěžovaných sousedů, k vykázání tohoto nekalého živla, takže můj příběh má naštěstí pozitivní konec. Od té doby se již v bytě vystřídalo několik dalších majitelů, a nyní je již poměrně klid, když tedy pominu jednou za čas jakési PC herní dýchánky, při kterých se ozývají dosti hlasité militantní projevy, zakončené večerním homoerotickým ječením (raději nechci vědět, co se tam ve skutečnosti děje)