Zase budeš pouštět mašinu?!
Dlouho jsem nepocítil nutkání razantně upustit ventil, ne snad, že by na kořalečné frontě zavládl klid, ale on je jen konečný počet variací, kterými můžete vyjádřit “ožralej dobytek opět vyřvával do čtyř do rána”. Ale tentokrát mi ta chlastem zdevastovaná vepřová hlava hnula žlučí tak, že to ven musí, takže po hodině intenzivní fyzické námahy (viz níže) a vypořádání se s návalem adrenalinu následuje duševní očista formou vřelých slov.
Narazil jsem na bezmozka, když se vracel z práce, a dotyčný se na mě obořil s otázkou, jestli prý “zase budu zapínat mašinu, jako každý pátek”. (To je mimochodem ohromně zajímavé, že mě vždycky osloví jen v okamžik, kdy mám sebou děti, když mě potká sám, čumí do země a ani nedutá, hrdina.) Chvíli tápu, jakou že “mašinu” bych to měl zapínat, když tu náhle svítá mi, že má na mysli bušení do boxovacího pytle, kterému věnuji každý pátek přesně jednu hodinu odpoledne. Jednu. Hodinu. Odpoledne. Že ten dobytek víkend co víkend vyřvává do čtyř do rána, to je naprosto v pořádku. Že za cholerického záchvatu velmi slyšitelně profackuje alkoholičku, to je naprosto v pořádku. Že si tam několik týdnů flikoval debilní laminátovou plovoučku (kterou si mimochodem může na panelový strop položit jen guma ducha mdlého), aniž by se obtěžoval dát vědět aspoň na nástěnku v baráku, to je naprosto v pořádku. (Když už jsme u toho “strojového hluku”.)
A já si nesmim jednu hodinu v pátek odpoledne zacvičit!
A že prý si tam “taky nějakou mašinu dá!”
(Boxovací pytel v baráku samozřejmě neni úplně OK, ale právě chování toho magora bylo důvodem, proč jsem tak učinil, na ty vidle si naběhl sám. A sousedky, kterým se za to pravidelně omlouvám, jsou s tím v pohodě.)
No co vám budu povídat, poslal jsem ho do hajzlu, vyslechl si nějaké ty čůráky, a na shitlist si udělal další čárku. Člověka to aspoň motivuje k dalšímu cvičení. Ach jo, to je takovej dement, co si o sobě kur*a myslí?!
Podepsán Mašina.