Ze života hmyzu: k snídani rum, pak hlasové cvičení, na závěr tělocvik

Tuzemáček v kalíšku, volba znalců

Dnešní epizodka spíše nižší intenzity mě inspirovala k dalšímu příspěvku, tentokráte si popíšeme typický den Alkoholičky.

Budíček kolem šesté, chvíli potom, co se Ožrala odpotácí do rachoty. Smělý pokus o domácí práce, a je jedno, že je brzo ráno a místo pračky mám míchačku na beton, jakýpak ohledy, prostě to pustim. Pak na sebe rychle něco hodit a kolem sedmé se vyplížit do ranní mlhy pro nějaký ten vybraný mls. Tím je, mohu-li soudit z alkoholu poschovávaného po baráku, kořalka té nejnižší kvality, hlavně že to dává.

Dopoledne je pak věnováno především konzumaci výše zmíněných ušlechtilých lihovin, prokládané dalšími pokusy o domácí práce, které se vzrůstající hladinkou nabírají na akustické intenzitě. Je-li doma mladší syn, nezapomenout ho tu a tam seřvat stylem, že to slyší půlka baráku a je-li otevřené okno v kuchyni, tak i celý vnitroblok. (Předpokládám, že chudák jí vyčítá chlast, vzpomínám na scénu, kdy na oba rodiče hulákal, že jsou alkoholici. To mu bylo hádám kolem 12. Nezbývá držet mu palce, že se tomu vyhne.)

Následuje chvilka poledního klidu, patrně věnovaná zoufalé snaze se trochu zmátořit, než Ožrala dorazí z práce. No a od dvou do šesti nás čeká střídavě řev a domácí přesdržka, kdy Ožrala jediným způsobem, který zná, tedy tupým násilím, řeší těžký alkoholismus Alkoholičky.

Některým z vás možná může být Alkoholičky líto. Možná bylo dříve násilí, až pak alkoholismus. Ale omlouvat se za to, že mi po třech letech, co to poslouchám, chybí empatie, nebudu.